Jitka Žídková

Na kytaru se Jitka začala učit v patnácti letech. Když ji prý tehdy slyšel její dědeček, jak hraje a k tomu si zpívá, nedalo mu to, a začal Jitku doučovat zpěv, což byla z dnešního pohledu dobrá investice.

Každý, kdo jste někdy Jitku slyšeli zpívat, víte, že má zvláštní hlas originální syté barvy, který má hloubku a rozsah tenoru (po prohýřené noci i barytonu – která z dívek má velké a?), ale barevně je stále typicky ženský.

K Tolkienovým knihám prý přivedla Jitku náhoda. Jako obyvatelka Šlapanic denně dojíždí do Brna, kdysi do školy, nyní do zaměstnání. A v těch dávných dobách, kdy byly Tolkienovy knihy ještě čerstvé a ne všeobecně známé, se seznámila při dlouhé jízdě v trolejbuse se slečnou, ze které se vyklubala studentka stejné školy, a ta jí Tolkiena doporučila.

Počátky svojí tolkienovské tvorby Jitka spojuje s víkendovým setkáním, které proběhlo na Novém Hradě u Adamova snad někdy v roce 1992. Tehdy se zde sešla s Petrem Bohdanem, Kateřinou Schwarzerovou a Pavlem Vondřičkou a tak se setkává zárodek pozdějšího Poetického společenstva. Jitka byla jedním z jeho dlouholetých aktivních členů až do ukončení činnosti uskupení. Tehdy začínají vznikat i její písně inspirované světem Ardy, jako první Tarkova píseň.

Po ukončení oficiální činnosti Poetického společenstva se stává, spolu s dalšími, zakládajícím členem jeho pokračovatele Falešného společenstva, které bylo založeno ne náhodou právě u Jitky doma ve Šlapanicích. S Falešným společenstvem tvoří a vystupuje Jitka dodnes, účastní se nejrůznějších akcí, například pravidelných vystoupení na pražském Tolkienconu.

Jitčina tvorba zahrnuje širokou škálu písňových žánrů, písně pro děti (Ukolébavka pro Zuzanku), písně veselé (Elfí posměšná na trpaslíky), lyrické (Daeron), meditativní (Víno a slzy) i kontroverzní (Tryzna za Prsten), kterážto píseň zapříčinila dávnou a památnou noční diskusi na téma Sauronových osobních motivů. Rovněž z hudebního hlediska je škála použitých žánrů široká, převažuje folk, místy narazíte na rockové, bluesové nebo country motivy, několik písní vzniklo otextováním starších melodií (Plav se s plachtou napnutou, Tarkova píseň).

Zajímavá je i škála míst a situací, za nichž Jitčiny písně vznikají: Píseň Růženky Chaloupkové v plaveckém bazénu, Víno a slzy zase na parkovišti v cizím městě (zatímco manžel řešil porouchané auto).

V civilním životě se zabývá vývojem software a k jejím koníčkům kromě hudby patří například četba, plavání a opravování nemovitostí všeho druhu.

Více